Petr Pavlík / Poutnice kráčí dál

Ústředním motivem malířské tvorby Petra Pavlíka (*1945) se stala Poutnice. Obraz z roku 1989, dnes ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze, byl několikrát interpretován při příležitostech autorových výstav, a to jak kritiky a historiky umění, kteří o Pavlíkově díle psali a píší, tak i Petrem Pavlíkem samotným.

Příběh Pavlíkova tématu je magický, malíř se v něm dívá zpět, hluboko do dětství, ale nikoliv jen dětství svého, ale i do dětství své matky. Vidí ji jako dítě, on i ona jsou dětmi s tenkýma nožkama, které kráčí krajinou snu. Nic zde není reálné, pouze vše je jen důvěrně známé. Stopy dětství jsou tak přesvědčivé, že o nich nemusíme pochybovat. Barvy, silueta postavy, charakter prostoru nám podávají svědectví o světě, kterým je dítě uchváceno, je to prostor úzkosti a dobrodružství, místo objevů jímavé krásy světa a stesku po nich. Jakkoliv jde o téma úzce osobní, jeho význam není bez souvislostí s celým světem umění a kultury, který přesahuje jednoho tvůrce.

Putování, postava poutníka, nebo poutnice je spojená s civilizační zkušeností kultury mnoha staletí počínaje eposem o Gilgamešovi, přes Homérovy eposy o putování Odysseově, přes Dantovo zbásnění pouti Vergilia peklem v Božské komedii až k nekonečnému množství příběhů novověkého a moderního člověka, který na rozdíl od osudů ztvárněných klasiky ztratil mnoho z lidského pouta k přírodě, místu, zemi, nebi a sobě, a to tak nenahraditelně a bolestně, že se mu stalo sisyfovským údělem neustále významy těchto hodnot znovu a znovu hledat, a to i přes iluze, že svět se zcela změnil a tradiční úkoly a jejich symboly ztratily smysl.