Akvizice 2000↗ hodnota přátelství

Jednou z činností, kterou by se veřejné galerie měly zabývat, je soustavné budování a rozvíjení vlastních sbírek. Ani v této oblasti roudnická galerie nezahálí a dlouhodobou akviziční koncepci založenou na pořizování uměleckých děl od významných, ale i začínajících výtvarníků, zejména těch, které jsou s galerií propojeny díky společným výstavním projektům. Během posledních dvaceti let se návštěvníci galerie mohli setkat s jedinečnými osobnostmi jako sestry Válovy (výstavy 1983, 2009, 2012), František Hodonský (2014), nebo Marie Blabolilová (2005), rozsáhlé velkorysé dary pomohly rozšířit podsbírky kresby a grafiky. Významně také vstoupila roudnická galerie díky někdejšímu řediteli, dr. Miroslavě Hlaváčkové, do procesu znovuobjevení významného českého umělce Jana Křížka (1999, 2012).

Díky jejím přátelským vztahům s dědici se může galerie pochlubit také konvolutem prací malíře Michala Ranného (1997), nebo souborem tiskových matrik Rudolfa Adámka (1995). V budování kvalitních sbírek na základě přátelských vztahů pokračovala i její nástupkyně dr. Alena Potůčková, díky níž se sbírka rozrostla o díla zajímavých tvůrců druhé poloviny 20. století, jako Kurt Gebauer (2015) či Jan Hendrych (2016). Vedle toho se galerie angažuje již řadu let v propagaci umělců žijících v regionu, jak dokládá například i výstava Mariany Alasseur (2010-11, 2020), Pavla Kopřivy (2009), nebo zajímavých mladých autorů (Martin Skalický, 2021). Historie roudnické akviziční politiky je tak z velké části odkazem přátelství, vzájemné podpory a úcty.