Rudolf Volráb je dodnes trochu utajenou hvězdou českého umění šedesátých let. Je tomu tak i proto, že se dožil pouhých šestatřiceti let a na rozdíl od svých vrstevníků se nestihl trvaleji prosadit na výtvarné scéně. Jeho odkaz navíc překryly roky zapomnění za normalizace. Přesto zanechal početné a hlavně pozoruhodné dílo, jímž přesáhl hranice tradičních výtvarných disciplín. V druhé polovině šedesátých let, kdy se přihlásil k pop artu a nové figuraci, začal v souladu s evropskými inspiracemi otevírat svět klasické malby novým postupům. Obraz jako okno do světa se změnil v obraz nové reality, která zasahovala do prostoru svým reliéfním charakterem. Vedle štětce se uplatnily i nůžky a lepidlo. Metoda koláže dovolila vytvářet plasticky působící figurální tvary, které ještě podtrhovala živá barevnost – růžové, žluté či ostře červené tóny. Roudnický obraz se sice vyjadřuje „jen“ malířskými prostředky, dodnes však působí novátorsky. Připomíná liberální scénu druhé poloviny šedesátých let s jejím zájmem o aktuální trendy a chutí experimentovat.