František Vobecký byl mužem mnoha schopností. Jako vyučený krejčí odjel do Paříže, kde dva roky žil a pracoval v salonech haute couture. Zároveň docházel do soukromých výtvarných škol a těžil z návštěv Louvru. Po návratu do Prahy se stal střihačem a modelářem módních salonů Rosenbaum a Podolská a také se začal prosazovat na pražské výtvarné scéně jako malíř a fotograf-samouk. Jeho tvorba získala nové kvality poté, co jej neodolatelně začal přitahovat surrealismus.

Ve třicátých letech Vobecký dospěl k odvážné metamorfóze ústící do podoby obludných květů, fantomů a obryň. Na poli fotografie jej surrealismus inspiroval k hledání originálních postupů. Obě polohy, malířská i fotografická, tvoří u Vobeckého celek osobitého výtvarného díla tím spíše, že mnohdy šlo o fotografické paralely vlastní malířské tvorby.