30. listopadu 1960 se v ateliéru Aleše Veselého sešli Vladimír Boudník, Jan Koblasa, Zbyšek Sion, Jiří Valenta a další umělci, aby si na neveřejné výstavě, již pojmenovali Konfrontace II, navzájem předvedli svá nová díla. Na legendární výstavě se představilo odvážné umění informelu – expresivní materiálové umění „bez tvaru“. České hnutí navazovalo na evropské umění krajního subjektivismu, pramenícího z poválečné deziluze, které smetlo dosavadní pravidla umělecké tvorby. V našem kontextu a v opožděných souvislostech se však vztahovalo spíše k zásadní skepsi vůči nesvobodné realitě života v totalitní společnosti konce padesátých let. Ztělesňovalo gesto vzdoru, které se nekompromisně vymezovalo vůči moci i vůči umělecké tradici. V experimentální tvorbě však nechyběla vědomá vazba na středověkého a barokního genia loci ani poukaz na existenciální literaturu či absurdní drama. Mladí umělci se vydali na cestu za temnými hvězdami Franze Kafky a Samuela Becketta.

Umění Aleše Veselého se z rámce kolektivního hnutí od počátku vymykalo. Přes všechen antitradicionalismus prozrazovalo odkazy k historii a sytilo se bohatou imaginací. Souznělo tak v mnohém s postupy Mikuláše Medka. Magický obraz nás dobou vzniku přenáší do atmosféry Konfrontací. Svým názvem upozorňuje na tajemnou, racionálně nevysvětlitelnou stránku uměleckého procesu. Reliéfně zpracovaná hmota i primitivistická kresba, rafinované zlacení, barevné akcenty, temnosvit, plastické detaily a začlenění rámu do celku obrazu – tím vším se odlišuje od syrového, brutalistního charakteru děl ostatních tvůrců informelu a  vytváří tak jeho osobitou fasetu.