sochař

studia:
1946 – 1951 AVU v Praze u Karla Pokorného

Ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy se nachází drobná cínová plastika, nazvaná Návrat
z kosmu. Dílo není datované, neznáme ani přesný rok akvizice („1963–1989“). Autor pracuje se zapojením objemného a složitého „soklu“, evokujícím planetu Zemi, vytvářejícím specifický kontext pro dvě do sebe zaklesnuté figury. Zářivá plocha může asociovat i Měsíc. Vesmírné soupeření z dob studené války, kdy prvenství na Měsíci nepřipadlo sovětskému bloku, by však takovému výkladu příliš nepřálo. Rudolf Svoboda patřil k umělcům, kteří vytvářeli sochy pro veřejný prostor v Československu v období normalizace. Jedna z jeho prací, nazvaná rovněž Návrat z kosmu, byla umístěna před Ústřední telekomunikační budovou na pražském Žižkově, brutalistní architekturou z osmdesátých let, jež je dnes nedlouho po demolici. Svobodovo sousoší z leštěné nerez oceli zmizelo už koncem devadesátých let, v roce 2015 se ale objevilo v Plzni (!), bylo rekonstruováno a následně i vystaveno u příležitosti 100. výročí republiky v plzeňském DEPU. Téměř detektivní příběh dokládá naše (ne)přijetí výtvarného umění z doby nesvobody, podmíněné také časovým odstupem. Znovuobjevená socha však hlavně dává možnost poznat účinek Svobodovy monumentální tvorby, v kontrastu s jeho drobnými plastikami. Umělec vycházel z radikálnějších předobrazů díla Boccioniho, Duchampa-Villona či Zadkina. Z českých umělců jej inspiroval především Otto Gutfreund. Výsledné geometrické plošky Svobodových soch připodobňují lidskou postavu ke strojům či robotům. Ti pak v kombinaci s velkým měřítkem a nerez ocelí, vyrůstali ve skutečné „transformery“, jak tyto geometrizované plastiky nazvali autoři už legendárního atlasu Vetřelci a volavky, mapujícího výtvarné umění normalizačního veřejného prostoru.