Karel Souček náleží mezi umělce, kteří ve stínu druhé světové války zkoumali fenomén velkoměsta a promítali do něj své strachy, touhy i naději. Přihlásil se k civilistní tematice a sledoval obyčejné, všednodenní děje, odehrávající se v prostředí ulic a pasáží. Výjevy se strávníky či pacienty čekajícími u lékaře jsou plné sounáležitosti s „malými lidskými příběhy“.

Celý tento osobitý přistup se sociální notou zrcadlí obraz Chudý oběd, který se řadí k předchůdcům poválečného realismu. Kompozice využívá pro Součka příznačný „filmový“ souběh intimního, jímavého výjevu s průhledem do ulice na kolemjdoucí chodce a zároveň nositele dalších osudů. Třeba právě na matku s dítětem v náručí, jež se téměř symbolicky vynořuje za sedící postavou.