malíř, žák krajinářské speciálky Julia Mařáka na AVU v Praze, jeden ze zakladatelů české moderní krajinomalby

studia:
od 1887 AVU v Praze, prof. J. Mařák

Obraz zve do vnitřku lesa. Do krajiny, která nemá zřetelný horizont, natož nebe. Zobrazuje slunce v bukovém lese. Ne volnou krajinu zalitou sluncem, ale sluneční světlo, pronikající korunami stromů na zem jako na jeviště. Celý obrazový prostor pohlcuje tato nálada. Autorem je Antonín Slavíček, vizionář české moderní krajinomalby. Chtěl co nejautentičtěji zachytit vjemy z bukového lesa v moravských Luhačovicích, kde v roce 1898, v roce vzniku malby, pobýval. V jednom z dopisů se dotknul právě obdivu ke vzrostlým bukům: „Nevím čím to je, ale proč člověk má tak rád bělokoré stromy – Jsou žíhané jako břízy, ale mohutnější a proti těmto jsou jako pardalové – ...“
Divák si může připadat, jako by se nenacházel před obrazem, ale v něm. Tento dojem zesiluje víceméně prázdný střed, vyvolávající takzvané periferní vidění. Tedy pocit, že prostor je volně otevřen do stran i mimo obraz a divák do něj sám od sebe vstupuje. A možná se mu ani nechce obraz opustit, protože cítí, že ve stínu listnatých stromů je příjemně.
Slavíčkova hra světla a stínu zachycuje vjem silný, a přitom extrémně pomíjivý. Tušíme, že jsme přítomni pouhému okamžiku. Během pár vteřin se obraz musí zákonitě proměnit. Těžko si nevzpomenout na fotografii, neboť autor záměrně zpracovává úkol vlastně spíše fotografický než malířský. Konečně s putujícími slunečními skvrnami jde ruku v ruce lepší čtení konfigurace terénu. Slavíčkův les je členitý a světlo spočívá na všech nerovnostech, pokrytých jinak tmavým spadaným listím či mechem.
Slunce v lese patří mezi ikonické obrazy secesního umění, jež můžeme po vzoru Petra Wittlicha vnímat široce jako nesmírně ozdravné nové umění přelomu 19. a 20. století, spojující na první pohled zcela protikladné tendence – symbolismus, naturalismus a ornamentální dekorativismus. To vše malba Antonína Slavíčka naplňuje ve svrchované kvalitě bez jakéhokoli kompromisu.

V roudnické galerii se nachází šedesát Slavíčkových obrazů a Slunce v lese mezi nimi hraje nezastupitelnou roli. Jde o zakladatelský dar mecenáše Augusta Švagrovského z roku 1910 a nejen sama instituce, ale i návštěvníci mají k tomuto plátnu zvláštní vztah. Mimochodem v inventárních knihách právě jemu náleží číslo 0001 coby první zaevidované dílo z celkových několika tisíc, jež galerie spravuje. Na výstavě PLANET ID: Vzpomínky na Zemi je jedním z klíčových děl, navíc zastupujícím jak domovskou sbírku, tak i stálou expozici. V myšlenkovém rámci výstavy si pak můžeme snadno pohrát s představou, že Slunce v lese je jakýmsi středobodem vesmíru roudnické Galerie moderního umění.