Zdeněk Sklenář bývá přiřazován k dědicům surrealistického odkazu, který však tvořil pouze jeden z odrazových můstků ke zcela originálnímu autorskému stylu naplněnému bohatou imaginací. Neméně důležitým zdrojem inspirace byly pro malíře exkurzy do cizích světů, na prvním místě do archaické čínské kultury. Autor nám zanechal pozoruhodné svědectví o evropské reflexi prastaré tradice moderníma očima. Silně zúročil zkušenost z cesty, kterou podnikl do Číny v roce 1955. Jeho tvorba osciluje mezi imaginací, kaligrafií a strukturální abstrakcí. V řadě děl nacházíme světlem modelovanou barevnou vrstvu s během nekonečné linky. Jiné obrazy s vyškrabovanou technikou zaujmou svou jakoby archaickou a zároveň primitivisticky drsnou podobou, s níž malíř sestupoval přímo ke zdroji lidské tvořivosti. Soustředěně se zabýval čínským písmem. Sklenář převáděl jeho kultivovanou podobu, za níž stojí tisíciletá tradice, zpět do syrové primární struktury. Tady se jeho umění stýkalo s uměním Jeana Dubuffeta, který poválečné umění nasměroval k „umění barbarů“ a „primitivnímu umění“ včetně projevů dětí a neškolených tvůrců.