František Skála má velkou slabost pro krajinu a putováni krajinou. V roce 1993 se vydal na 850 kilometrů dlouhou pěší cestu z Prahy do Benátek. Během samotářské pouti, která vedla přes Šumavu a Alpy, sbíral nejrůznější materiály a také kreslil. Poté co dorazil na Benátské bienále, proslulou přehlídku současného umění, vystavil na něm právě kresby ze své cesty a křehké poetické objekty, sestavené z nasbíraných předmětů.

Krajina se smrkem, půvabné dílo ze sbírek Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, jako by předznamenávala onu příchylnost ke krajině. Prozrazuje i Skálovo podvratně romantické založení, imaginaci a specifický humor, tedy hlavní atributy jeho jedinečného uměleckého charakteru.