Jasná metafora se pojí s obrazem Maska IV z poválečného období. Hořící škraboška s vlasy v podobě plamene vypovídá o spálené zemi, kterou Evropě zanechalo válečné běsnění hitlerovského Německa. Muzika se tu hlásí k obecné dobové symbolice. Jeho dílo prozrazuje divadelní průpravu, již osvědčil v racionálně vystavěné obrazové scéně. Vyznačuje se promyšlenou diagonální kompozicí, jíž dominuje zdvojená zvlněná křivka plamene, rozčesávající pustou krajinu po katastrofě. To vše v barvách ohně a zaschlé krve. Muzika byl poučen naturalistickými metodami surrealistů. Iluzivní postupy umocňoval nánosy hrubých struktur, které jako by evokovaly přítomnost pozůstatků ohořelých tkání. Motiv hrůzy a zkázy, podobně jako je tomu v hororových příbězích či zlých snech, účinně kontaminoval svůdnou krásou.