Otakar Kubín patřil mezi nejvýraznější osobnosti české avantgardy před první světovou válkou. V roce 1912 přesídlil do Paříže a nakonec se usadil na jihu v Provence. Podobně jako někteří další avantgardní umělci i on po zkušenosti válečné katastrofy zanechal uměleckých experimentů a sblížil se s postupy neoklasicismu. Jeho osobitý „pastorální“ styl je synonymem pro celou tendenci. Kubín, který se francouzsky podepisoval „Coubine“, našel své místo v malbě krajin, kytic, zátiší a aktů.

Simiane, vytříbená krajinomalba z údobí křehkého neoklasicistního stylu kolem roku 1930, uvádí diváka do světa venkovské idyly, v níž se zastavil čas. Vyvolává smyslově naléhavou, poetickou představu středomořské, sluncem prozářené krajiny s vonící levandulí.