Jan Kotík začal vystavovat v roce 1937 ještě coby student Uměleckoprůmyslové školy spolu s dalšími umělci, kteří se později sdružili ve Skupině 42. Od počátku se prosazoval jako výrazný talent se smyslem pro dynamickou stavbu obrazu. V jeho dílech se prostupovaly lidské a mechanické prvky v podobě charakteristických figur-fantómů. V poválečném období přešel k velkorysejším vizím města. Plocha obrazu se začala rozkládat do geometrických plošek s protínajícími se přímkami. Figurální základ se postupně vytrácel. Konstruktivní sklony jako by předznamenaly pozdější bruselský styl, na jehož formování se autor výrazně podílel. Již koncem padesátých let vytvořil nejprve abstrahující, posléze již zcela abstraktní obrazy, pro něž si zvolil nenapodobitelný styl dynamické expresivní malby. Kotíkovu tvorbu z tohoto období lze charakterizovat jako v Čechách ojedinělý projev akční malby.