grafik, malíř

studia:
1896 – 1899 UMPRUM v Praze
1901 – 1905 AVU v Praze u Františka Ženíška

Ve čtyřicátých letech se František Kobliha opakovaně věnoval grafikám z cyklu Kosmických vizí. Jako by unikal do nejvzdálenějších možných světů. Jeho slabost pro vesmír pramenila z obdivu k básním Otokara Březiny, které mu byly blízké kosmickým vizionářstvím a neobyčejnou obrazovou fantazií, a které četl už na počátku století. Kobliha se tehdy, díky spřízněnosti
s okruhem časopisu Moderní revue, ztotožnil s novým pojetím knižní ilustrace. Od popisu přešel k volné parafrázi, která čtenáře vybízela ke zcela novému prožívání knihy a četby. Na litografiích jako bychom sledovali přízračné turbulence celých galaxií. Kladou existenciální otázky po smyslu všeho. Vesmír se stává tajuplnou ambivalentní hmotou, nabitou jak vyhrocenou spiritualitou, tak zároveň jakousi latentní erotikou: „Koblihův vesmír totiž není mrtvým vesmírem, nekonečnou prázdnou propastí chladu a tmy, ale přebujelým, plodným prostorem životodárného světla s milióny sluncí, neustále se rodícími z hustých shluků a vírů těhotných mlhovin“ (Pierre Teilhard de Chardin, citováno podle Koblihovy monografie z roku 2019).