Miloš Jiránek patřil mezi zakladatele českého moderního umění, kteří na přelomu 19. a 20. století nastartovali dynamický vývoj nových směrů a tendencí na několik desetiletí dopředu. Generace s evropským rozhledem usilovala o emancipaci umění ze závislosti na ideologii, o tvůrčí svobodu umělce a autonomii výtvarného projevu. Jiránek dokázal o umění uvažovat i teoreticky, coby vynikající kritik a teoretik. Zasloužil se také o uspořádání závažných počinů, které osudově zasáhly do uměleckého života v Čechách – pražské výstavy Augusta Rodina (1902) a Edvarda Muncha (1905). Ve své vlastní tvorbě se inspiroval francouzskou poimpresionistickou malbou. Vytvořil si osobitý styl, který kladl důraz na ušlechtilou barevnou skladbu, světelnou atmosféru a vytříbený kompoziční rozvrh. Osudově jej zasáhla účast v doprovodu Augusta Rodina na legendární cestě na Slovácko v roce 1902, během níž francouzský sochař navštívil Jožu Uprku v Hroznové Lhotě.

Jiránek, rodem Podřipan, vzděláním a uměleckou orientací Evropan, se do kraje na pomezí Moravy a Slovenska zamiloval a mnohokrát se tam vrátil. Nejraději pobýval ve Velké na Horňácku, které jej oslovilo střídmostí lidových krojů i autenticitou života. Rád naslouchal proslavené Trnově hudecké muzice, v níž hrával muzikant zvaný Jožka cigán, jehož zpodobnil na obraze Cikán cvočkař. K cestám na Moravu později přibyly i zájezdy na slovenskou Detvu a Myjavu. Zážitky ze svých pobytů vtělil do obrazů neokázalé krásy, vystihujících život venkovského společenství.