malíř, žák krajinářské speciálky Julia Mařáka na AVU v Praze

studia:
1880 – 1883 AVU v Praze, František Čermák
1883 soukromé studium krajinomalby u Leopolda Stephana v Praze
1884 soukromé studium u J. V. Kautského ve Vídni
1887 – 1892 AVU v Praze, Julius Mařák

„Les je podivuhodné místo, kde se odehrávají překvapivé věci,“ říká Peter Wohlleben, lesník
a autor knihy Tajný život stromů. Jako by mluvil z duše malířům Mařákovy krajinářské školy, kteří po vzoru svého učitele studovali jak otevřenou krajinu, tak lesní zákoutí. Vytvořili působivé obrazy, jakési esence lesa, v nichž by se většina diváků bez váhání ráda ocitla. Mařákovci se nebáli vykročit ani do pochmurnějších či vážnějších nálad, jak dokazuje Václav Březina, jeden z prvních žáků speciálky. Jeho malba zachycuje polom, k němuž došlo při bouři 9. dubna roku 1902 na Brance u Náchoda. Malíř žil na počátku století právě v Náchodě a přírodní katastrofa téměř na okraji města na něj silně zapůsobila.

Obraz představuje existenciální variaci na téma tzv. lesních interiérů. Lesní zákoutí je až brutálně narušeno, doslova rozerváno ničivým živlem. Stromy o to více vystupují jako živé bytosti, resp. bytosti zraněné a umírající. Od vichřice v neznámé lokalitě se tak dostáváme k nadčasové alegorii. Za onou „Tragédií lesa“, jak Březina své dílo nazval, nestojí výhradně událost jednoho místa a času. Už Karel Klostermann vylíčil obrovské polomy na Šumavě v roce 1870. V mysli dnešního diváka nejspíš krouží asociace s kůrovcovou kalamitou. Ta, která začala téměř přesně sto let po Březinově zážitku, byla jedna z nejhorších v českých zemích. Je to nejen výrazová síla obrazu, ale čím dál více ekologický přesah, co prodlužuje aktuálnost Březinovy olejomalby, v níž jinak nechybí patos ani velmi pozdně novoromantický arzenál. Především ji ale naplňuje citlivost vůči ekosystému, bez něhož jen těžko můžeme přežít. A tato citlivost je univerzální: „Ten, kdo ví, že stromy cítí bolest a mají paměť a že rodičovské stromy žijí se svými dětmi, je už nemůže jednoduše porážet a pustošit jejich okolí velkými stroji.“ (P. Wohlleben, Tajný život stromů, 2016)