Stálá expozice: české umění 20. století

Ve výstavním prostoru roudnické galerie, umístěném v budově bývalé zámecké jízdárny, zaujímá stálá expozice významné postavení. Po jejím boku se konají dočasné výstavy, které mohou s expozicí tematicky souviset, nebo být naopak v ostrém kontrastu.

Působivost prostředí vyplývá z dialogu mezi barokním zaklenutým prostorem a originální modernistickou konstrukcí výstavních panelů. Expozice volně sleduje příběh českého umění od zrodu moderního malířství, zastoupeného krajinomalbou počátku 20. století, přes meziválečné avantgardní proudy až po experimentální výtvarné tendence druhé poloviny 20. století.

Expozice je rozčleněna do tří okruhů. Vstupní část soustřeďuje vybraná díla ze Švagrovského sbírky, mezi nimiž dominuje obraz Slunce v lese z roku 1898 a kolekce drobných sugestivních maleb českého krajináře Antonína Slavíčka. A dále tvorba Antonína Hudečka či roudnického rodáka Otakara Nejedlého v čele s mimořádně působivým obrazem Ceylon (1911–1912). Na tyto počátky moderního umění navazuje prezentace meziválečných avantgardních uměleckých směrů zastoupených například Josefem Čapkem, Emilem Fillou, Janem Zrzavým či Františkem Muzikou.

Prezentaci galerijních sbírek završují stěžejní díla druhé poloviny 20. století, v nichž nacházíme práce generace výtvarníků 60. let (Václava Boštíka, Jiřího Johna, Olgy Karlíkové, Adrieny Šimotové, Květy Válové). Ta vstupují do dialogu s výběrem z nových přírůstků, mezi nimiž lze nalézt například díla Evy Brodské, Martina Velíška, Lukáše Rittsteina či Olafa Hanela. Tento dialog, sou-lad, zároveň významově navazuje na dočasný výstavní celek Aleše Hnízdila, Daniela Vlčka a Antonína Gazdy tím, že na uměleckou tvorbu nahlíží skrze prisma zvuku, a klade důraz na způsob, jakým lze uměleckou tvorbu číst coby rozjímání nad sonickou topologií.

Stálou expozici vnímáme jako živý organismus, který reaguje na proměny akviziční práce galerie i na vzájemné výpůjčky ze sbírek. Atraktivní zpestření do stálé expozice pak vnášejí intervence prací současných autorů, které často na galerijní sbírku navazují či jí dodávají možnosti nových souvislostí.