Dagmar Šubrtová / Ve vrstvách

Dagmar Šubrtová (*1973) pochází ze severočeského Duchcova. Od dětství byla konfrontována s prostředím průmyslové krajiny, která ovlivnila její radikální obrazotvornost. Na Střední uměleckoprůmyslové škole v Kamenickém Šenově a později na Výtvarném institutu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem se věnovala oboru skla. Poté absolvovala v sochařském ateliéru Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze u Kurta Gebauera, v jehož ateliéru působí od roku 2004 jako asistentka.

Důvěrný vztah k industriálnímu prostředí dostal nový impuls poté, co se v roce 2002 přestěhovala na Kladno, kde působila až do roku 2010 jako kurátorka Hornického skanzenu v bývalém dole Mayrau ve Vinařicích. Vedle umělecké profese se věnuje i tematickým kurátorským projektům, ať již v rámci dlouhodobé dramaturgie výstavní síně Makromolekulárního ústavu AV ČR v Praze či v rámci bienále Industriální stopy. Ve své volné tvorbě se soustavně zabývá prostředím kladenských dolů. Orientuje se na změny reliéfu krajiny v důsledku dobývání černého uhlí. Inspirují ji zemní novotvary, které se stávají útočištěm pro specifickou faunu a floru. Tematické rozpětí její neortodoxní tvorby sahající od tělesnosti člověka přes jeho sociální vazby až po spirituální rozměr přítomný v přírodě, industriální a postindustriální krajině je naplňováno sochami a objekty, instalacemi, výšivkou nebo fotografickou technikou.

Projekt pro foyer roudnické galerie naváže na téma míst zasažených těžbou uhlí na Kladensku. Instalace založená na syntéze současné technologie a archaických symbolů propojí jednotlivá média a materiály, které autorka používá, a vytvoří svou drsnou poetikou aktuální protějšek k souběžné výstavě Miloše Jiránka.